PHOENIX CITY

Z urbanistického hlediska se tvar a členění budovy snaží respektovat vnější působící vlivy. Díky optimalizaci pozice a výšky věží bylo dosaženo minimálního zastínění okolních obytných budov. Zároveň pobytové místnosti ve věžích poskytují dostatek proslunění a také otvírají možnosti výhledu do malebné městské krajiny včetně významných pražských dominant. Věže samotné však nenarušují pražské panorama a spolu s ostatními výškovými budovami v okolí dotváří jejich, dnes již, charakteristickou vedutu.

Objekt je pohledově rozčleněn na tři samostatné funkční celky, mezi nimiž vznikají poloveřejné prostory v místech hlavních vstupů do objektu. Tyto jsou strategicky nasměrovány proti hlavním pěším tahům napříč dotčeným území a plní funkci pozvolného přechodu mezi otevřeným veřejným prostorem a interiérem budovy. Budova díky této segregaci získává z pohledu člověka přirozené měřítko, odpovídající okolní zástavbě.

Objemové řešení je zpracováno metodou architektonicko-bionického modelování, které prostřednictvím parametrického zadávání jednotlivých veličin a matematického modelu umožnilo postupně dotvářet architektonický výraz budovy v kontextu funkce i statického působení.

Budova je tvořena geometrií třech v parteru vzájemně propojených horizontálních hmot - podnoží, které se vlivem rotace kolem svislé osy a posunu směrem vzhůru plynule mění na trojici samostatných, výškově odstupňovaných, vertikálních prvků – věží. Dvojice vyšších věží plní funkci bydlení. Nejnižší z věží včetně vlastní podnože tvoří hotelové apartmány.  Zbytek hmoty podnože je naplněn funkcí administrativy a obchodu.

Přirozené měřítko je do hmoty vtisknuto půdorysným modulem trojúhelníkové osnovy, která na plášti budovy vytváří buďto proměnlivou plastickou strukturu, nebo hladký svislý plášť. Povrch budovy je tak přirozeně rozdělen na dvojici elementů, které mezi sebou působí kontrastně. Hladká fasáda je tvořena segmentovým svislým zasklením, které přiznává konstrukci stropních desek. Prostorová struktura přechází z proskleného trojúhelníkového zastřešení až do vzdušné spleti tyčových prvků, jež tvoří odlehčenou tektoniku dominanty špiček věží. U věží struktura chrání terasy a vytváří tak pocit vyšší intimity v obytných podlažích.

Půdorysy pater věží se průběžně mění v závislosti na oslunění, kvalitě výhledu a výšce v rámci budovy. Díky tomu je z kvalitativního hlediska ideálně využita podlažní plocha všech podlaží.